Ivča - Krvácení do sítnice (oční protéza)

Zdravím všechny návštěvníky těchto stránek a děkuji za ně. Včera jsem je úplnou náhodou objevila a jak jsem slíbila, napíšu zde i já svůj příběh. V létě o prázdninách, ve svých čerstvých 17 letech, kdy se chce holka hlavně líbit klukům a užívat si života jsem začala na pravé oko vidět takovou skvrnu z mlhy která se den ze dne zvětšovala. Oční lékařka mě ihned poslala do nemocnice. Já jsem sice jako prioritu v té době vnímala odjezd na chmelovou brigádu s tím, že nastoupím až přijedu, ale to lékařka rázně zamítla. Tu mlhu způsobovalo krvácení do sítnice a v nemocnici jsem absolvovala řadu vyšetření proč tomu tak je. Převáželi mě z nemocnice do nemocnice, z očního odd na neurologii, čekala jsem až opraví CT, pak mě převezli zase na oční do Karviné a po třech měsících vyšetřování mě pustili domů k ambulantní léčbě. To už jsem neviděla na oko vůbec. Do toho se vložili mí rodiče a začali to řešit sami. Nejdříve ve Zlíně, pak v Praze na 2. oční klinice. Znova jsem absolvovala různá vyšetření, denně mi brali odběry, sem tam se výsledky ztratily a tak pořád dokolečka. Já měla nastoupit do 4 ročníku gymnázia a připravovat se na maturitu a místo toho jsem ležela po špitálech. Tím jak do toho oka pořád krvácelo tak mi rostl nitrooční tlak a měla jsem nesnesitelné bolesti oka a hlavy. Udělali mi dvakrát kryokoagualci, na čas se mi ulevilo ale oko vypadalo strašně. Bez tabletky jsem si den ani noc nedovedla představit. Užívala jsem spoustu léků - hormony, léky na jejich vedlejší účinky, léky na ředění krve a rovnou i na srážlivost krve , na bolest atd. V noci jsem věčně zvonila na sestru abych si řekla o injekci proti bolesti. Jinak jsem prochodila celou noc na chodbě protože bolestí se spát nedalo. Pustili mě domů a já z Těšína do Prahy jezdila na kontroly dvakrát do měsíce a občas si mě tam na pár dní nechali. Pak mi řekli, že na oko už nikdy neuvidím a že jde jen o to, aby mě nebolelo a nějak přijatelně vypadalo. Tak jsem jim řekla - vyndejte mi ho. Ihned ochotně souhlasili a já po dvou letech trápení jsem se začala těšit na novou etapu života bez bolestí a s přijatelnou vizáží. No - s tou bolestí to se vyplnilo - hned po operaci jsem nepotřebovala žádné tabletky proti bolesti ani jiné farmaka, horší už to bylo s tou vizáží. Nejprve jsem jezdila do Jablonce k panu Pivrncovi, po letech mi dala lékařka doporučení na pana Gruebera do Opavy. No - zkrátím, to - poslední tři roky jsem s protézkou spokojená. Ale je pravda že jsem si tím musela projít sama a všechna doporučení která jsem se zde dočetla jsem si lety praxe vychytala sama - nikdo mi třeba neřekl jak se mám k protézce chovat, nikdo mi neřekl že mám voperovaný implantát a že jsou tam čerstvé stehy tudíž jsem zvedala malého bráchu a týden po enukleaci mi ho museli odstranit atd. Proto jsem ráda, že jsem natrefila na tyto skvělé stránky , kde s můžeme potřebné informace a zkušenosti vyměňovat. Iva