Vaše příběhy

Vážení přátelé, právě začal můj 560. den v pracovní neschopnosti a tento den je zvláštní tím, že je poslední. Od pondělí jsem opět zapojen do výrobního procesu a normálního občanského života, protože jsem zdráv. Děkuji za podporu a zároveň vyzývám ty, kteří se trápí nad svým údělem, pište. Sdělená starost je poloviční a projevená radost je dvojnásobná. Přeji vám všem, aby vaše naděje skutečně nikdy neumřela. Jirka

Mám po úraze 12 let a ted mi hrozí to co Vám a mám z toho hrůzu.

Ahoj Leoši. To co se přihodilo mně se stává zcela vyjímečně. V "mé" nemocnici provedli od října 4 enukleace, já byla pátá. V tom samém týdnu byl ještě jeden mladý muž. Všichni byli po první operaci ok, mají protézy, kterými hýbou a jsou v pořádku a šťastní. Rizika jsou u každé a jakékoliv operace a reakce těla na implantát se nedají předpovídat. Důležité je nevzdávat to a nepřistoupit hned na návrh lékařů implantát odstranit. Pokud není v těle zánět, dá se provést reoperace stehů, vložení štěpu z úst i výměna implantátu. A taky si říkat, že nejde o život a kdyby byly i psychické potíže, nebát se požádat o pokec psychologa nebo dočasně brát antidepresiva. Není to ostuda a určitě to pak člověk zvládá líp a tělo se umoudří. Držím palce, ať je všechno bez problémů (já je vybrala i za tebe ) :D

Dobrý den, chci se zeptat jak u vás nakonec vše dopadlo? Nevím jestli jsem to dobre pochopila ale taky jste měla pooperační potíže?

Hezký den, hrůzu mít můžete, ale v ničem vám nepomůže :-). KOmplikace se samozřejmě vyskytnout můžou, ale u mě probíhalo všechno úplně v pohodě - operace, zotavení, zvykání si, reakce okolí... Jen mi nesedla napoprvé protéza, musela jsem jet pro další, ale teď jsem spokojená. Po operaci jsem hupsla do předvánočního chaosu se třemi malými dětmi za zády a přežila jsem :-) Kromě zákazu řízení auta na nějaký čas v podstatě ani nepociťuju moc velký rozdíl ve fungování, no občas do někoho vrazím, ale kdo ne, že? Tak to jen pro povzbuzení, většinou se člověk všeobecně víc dočte o probléblémech, ale "žádné" taky být nemusí. Musíte si říkat, že to bude dobré a ono to tak bude. Přeji vám to. Dejte vědět, jak jste dopadl. R.

Jarmilko, tak toto jsem teda nečekala, to mě vůbec nenapadlo, zírám s údivem. Teď teda chápu, proč ses delší dobu neozývala. Škoda, že na srazu s větší pravděpodobností nebudeš, ale na tom příštím určitě ano. Věřme, že se vše v dobré obrátí. Moc Tě zdravím a myslím na Tebe. Any

Ahoj Jarmilko, pořád čekám, kdy se objeví zpráva od Tebe, že jsi už úspěšně po operaci, zotavuješ se a vše je v pořádku. A lepší než před tím. A že se hlásíš na sraz. Ale zatím nepíšeš, tak doufám, že jsi opravdu v pořádku a chysláš se na sraz. Moc Tě zdravím a přeju ať je čím dál lépe. Anna

Ahojky Aničko, díky, že jsi další milý človíček, který na mě myslí. Po enukleaci jsem od 12.1. Bohužel důlek nesrůstal, švy se i po přešití rozjížděly a implantát lezl ven. Mám tak za sebou další dvě operace v lokální anestezii (Fuj zážitek) a při té druhé mi do "oka" zašili kus tkáně z dolního rtu. Štěp se ale neujal, tak v pátek nastupuju opět do špitálu a v pondělí mi zkusí implantát vyjmout a znovu všít a když to nepůjde, odstraní ho. Ani si to nedokážu vysvětlit, proč se mi tohle děje. Mám 43 a jsem jinak zdravá... Nepomohly ani koňské dávky antibiotik a speciální hojivý gel, vitamíny ani motlitby. Na srazík jsem byla přihlášená mezi prvními, ale dnes jsem to se slzami v oku zrušila. Asi nebudu fyzicky a ani psychicky schopná ... Ale doufám, že se ze srazu stane tradice a na tom příštím už chybět nebudu. Všem přeju pevné zdraví a co nejméně trampot s očičkama

Dobrý den Jarmilko , četla jsem váš příběh a je podobný dost tomu našemu . Jak to u vás teď vypada ? Máte stále problémi s obnažováním implantátu ? A do jaké nemocnice jezdíte ? Dcerka od svých 3 let kdy byla udelana enukleace má ke dnešku 12 operací ztoho 9 plastik spojivky i odebrani stepu z horniho patra v roce 2014 . Před měsicem jsme byli na posledni operaci a včera jsem u dcerky objevila další musto s obnaženým implantátem. Už jsme vážně zoufalí .

Vážení přátelé, pokud je Vám titulek povědomý, ano, jsem to po roce opět já. Po úspěšném začátku s nošením akrylky se mi asi po dvou týdnech v očním důlku uhnízdila hnusná baktérie, která způsobila zánět. A tak následovaly kapky a mastičky a stěry. A kapky a mastičky a stěry od února až do října. Od té doby chodím na injekce autovakcíny 2 x týdně a stále doufám, že bude lépe. Zatím není, ale to mě nezlomí. Dnes " slavím " 500 dnů v pracovní neschopnosti a nejhorší na tom je domácí vězení, rozumějte vycházky pouze 6 hodin denně. Má někdo z Vás nějakou zkušenost s aplikací autovakcíny ? Kdy jako zabere a jak dlouho může trvat léčba ? Injekcí mám celkem 100 a čtvrtinu mám za sebou a zatím nic. Tak se někdo ozvěte. Mějte se hezky a pozdravujte hodné lidi. Jirka

zdravím všechny jednoočky,manžel má zlotého stafilokoka skoro rok v implantátu ,protézku má akrylátovou,včera mu lékaři doporučili imlantát vyoperovat .Tak váhá ,nevíme jak moc velká změna to bude,musí mít i jinou větší protézku.Jakou bakterii máte vy Jirko,zajimala by mě ta autovakcína

Tak a je to tady. V pátek mě čeká vyoperování očního implantátu. Tak se později ozvu s novými dojmy. Jirka

Jirko, je mi strašně moc líto! Ani nevíš, jak každý negativní zážitek neskutečně prožívám. Mrzí mě bakterie i to, že jsi šel na operaci. Snad bude dobře....Strašně moc ti držím palečky a budu čekat, až se ozveš s novými poznatky v diskuzi. Posílám hodně energie....

Díky za podporu. Před týdnem jsem se vrátil z nemocnice po vyoperování implantátu. Bakterie seděly v něm a teď po přeléčení koňskou dávkou antibiotik bude vše dobré. Mějte se všichni hezky a užívejte jarních dnů. Jirka

Ahoj Jirko, děkuji Ti za nás všechny za přání krásných jarních dnů a přeju Ti též, ať si je užíváš, jak jen to půjde.
Taky mě to mrzelo, když jsem si četla o Tvých problémech,stejně jako o Jarmiliných, ale doufám, že už budeš v pořádku a ona taky. Uvidíme Tě na srazu? Možná troufalá otázka, ale třeba se podaří, že to stihneš.
Zdraví srdečně Anna

Dobrý den, můžu se zeptat jak manzelovi přišli na toho stafilokoka? A jak žije teď? Nechal si implantát vyoperovat?

Přeji všem krásný nový rok! Říkala jsem si, že musím i já přispět svou troškou do mlýna. Třeba to pomůže někomu dalšímu, tak jako příběhy všech přede mnou a vůbec celé tyto stránky pomohly mně. Dneska jsou to necelé dva měsíce, co mi ze dne na den diagnostikovali zhoubný nádor oka a přesně měsíc od operace, kdy jsem o oko přišla. Můj jednooký příběh začal v mých 35 letech, doma tři malé klučičí rarachy, .... Když jsem se diagnózu dozvěděla, byla jsem strašně vyčerpaná a unavená a neměla jsem vůbec sílu bojovat. Všechno jsem viděla v těch nejčernějších barvách a jak to trefně nazval manžel, "v duchu jsem si vybírala písničky na vlastní pohřeb".
Hned v den určení diagnózy mi byla doporučena enukleace jako jediné možné řešení, protože nádor už byl abnormálně velký. Přesto mi známí a jejich známí začali dávat tipy, kam se obrátit s konzultací případné jiné léčby, aby se oko ještě zachránilo. Ale všude padalo stejné rozhodnutí - oko co nejdříve vyjmout, aby nádor nezačal prorůstat. Nějak jsem posbírala všechny síly (hlavní podíl na tom má kromě mého manžela i paní doktorka Blažková z Chrudimi, paní Broklová a mí opravdoví přátelé) a najednou se na všechno začala dívat jinak - smlouvala jsem s tou "potvorou", prosila ji, ať mi klidně vezme oko, ale ať to okem končí. Plno lidí mi říkalo: "Proč zrovna ty, když je na světě plno jiných, kteří by si to zasloužili...?" Ale mně postupně začala naplňovat zvláštní pokora a ač to někomu bude znít divně, začala jsem chápat, proč se to stalo právě mně a právě teď.
Kluci jsou zvědaví všetečkové, nemělo cenu jim nic tajit, tak jsme jim kromě slova rakovina řekli o oku na rovinu všechno. A protože u nás právě frčeli piráti, podali jsme to, že budu jejich jednooká kapitánka:-) Vzali to úplně v pohodě a hned druhý den to jako senzaci rozkecali ve školce a ve škole, a tak to ve vesnici brzy věděl kde kdo (bylo to nejlepší řešení - lidi se pak neptali nebo jen taktně a drby měly správný základ:-). No a pak přišel 1. prosinec a v Hradci jsem postoupila operaci. Všichni tam byli moc ochotní a hodní a pan doktor Hejsek odvedl skvělou práci. Dva dny teda oko bolelo jak čert, ale tablety na bolest pomohly, a 3.12. jsem už mířila domů. Když mi na začátku listopadu paní doktorka řekla, že ještě stihnu napéct cukroví, v duchu jsem si říkala, že na to tak určitě budu mít náladu. No a ono jo. Když jsem se krátce po operaci navíc dozvěděla, že jinde v těle nádor zatím nenapáchal paseku, tak jak vesele se mi peklo a zdobilo! A jak jsem si užívala advent i samotné
Vánoce. Se zalepeným okem, pak už i s provizorní protézkou, jsem obchodila vánoční besídky a vystoupení kluků, týden po operaci jsem z časových důvodů zkusila mimo velký provoz kolo, zvládli jsme i návštěvu akvaparku...a prostě to šlo!!! A že vidím jedním okem jsem po pár dnech už skoro nevnímala. Jsou činnosti a situace, kde ještě dost tápu a špatně se orientuju, ale chci věřit, že i to se poddá a vůbec všechno bude v pořádku. Budu teď pod dohledem očařů i onkologů, tak to společně zvládneme. Takže kdo máte obavy - nebojte se, když člověk chce, neznamená to, že život končí a už si ho nikdy neužijete jako dřív.
Vím, že smíření se ztrátou oka u někoho, kdo o oko přišel vinou někoho jiného, případně svou třeba chvilkovou chybou, je určitě těžší a člověka provázejí ta kdyby a proč... Ale vám, co o oko přijdete vinou těžké nemoci, můžu za sebe říct, že nemoc mi sice důležitou věc vzala , ale toho, co mi přinesla, je mnohem, mnohem víc. Zase se dokážu těšit z maličkostí, pochopila jsem, že je důležité mít se rád, myslím, že celá tahle záležitost strašně upevnila náš vztah s manželem a hlavně - už nejsem panikář a nestresuju se z každé blbosti!
Je mi jasné, že všechno může být jinak, ale věřím tomu, že bude dobře a kdyby ne, že budu mít sílu se poprat s mnohem většími sousty než dřív.
Tak hodně sil všem, krásný jednooký výhled do dalšího roku a všem , co mi pomohli, včetně autorky těchto stránek, alespoň takhle děkuju!
Radka. Jo a po víkendu si jedu do Jablonce pro své první "opravdové" oko, tak snad se povede:-)

Milá Radko, obdivuji Vás, jak jste to všechno zvládla i s dětmi za zády. Jste neskutečná! Z Vaše příspěvku čiší jakási pokora a i tak trochu spokojenost, jak to celé dopadlo. Ostatní, kteří mají splíny, by si měli vzít poučení z Vašeho optimismu a pohledu na celou věc. Je to úžasný! Jak jste to pojala i s tou kapitánkou :-) Strašně moc bych Vám přála, abyste už nemusela zažívat další trable a byla jste šťastná a spokojená s milujícím manželem a dětmi.

Dobrý den Radko a všichni další jednoocí.
Můj příběh je nachlup stejný,jako ten Váš. Rána z čistého nebe...maligní melanom v levém oku a bez diskuse enukleace. Nikdy nezapomenu všechna ta slova lékařů a odborníků. A moje jediná myšlenka byla"já nechci umřít". Je mi 38 let a tahle špatná zpráva přišla před rokem a půl. Nikdo na nic nečekal a ani já...snad jsem jen někde v koutku duše doufala,že se z té noční můry probudím. Plakala,zlobila se a najednou jsem zjistila,jak moc chci žít a co chci ještě udělat a vidět. Ač s jedním okem! Protézku nosím rok a zvykla jsem si..někdy zapomínám,že ji mám. Mrzí mě,že mě děti a kamarádi už nikdy neuvidí z mým vlastním očkem,ale jsem stále tady a to je důležité. Všem sílu,štěstí a zdraví. Olga.

Moje vada je vrozena vidim na pravé oko pouze na pul metru.....byla jsem na kosmetické úpravě aby nešlo tolik vidět šilhání doktoři mi řekli že se oko nezlepší ani nezhorší ale levé oko se hodně namáhalo a zrak se na něm zhoršil z jedné dioptrie na šest dioptrií brýle nosím denně protože bez nich jsem uplně slepa.... a když někam jdu dám si do levého oka kontaktní čočku protože do toho pravého to ani nemá cenu říkám mu nefunční oko....Ale jak si to tady čtu tak mohu děkovat bohu že aspon vidím na půl metru na to levé..... vy jste ti největší bojovníci.